Před novelou občanského zákoníku (zákon č. 460/2016 Sb.) platilo, že v případě přiznání dlužného výživného pro nezletilé děti nebylo možné s tímto výživným přiznat i úroky z prodlení (viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 204/2012). Toto se ale změnilo výše uvedenou novelou účinnou od 28.2.2017, kterou byla do občanského zákoníku, konkrétně do ust. § 921 vložena násl. věta: „Po osobě výživou povinné, která je v prodlení s placením výživného, může osoba oprávněná požadovat zaplacení úroku z prodlení“. Nyní je tedy možnost nárokovat spolu  s dlužným výživným i úroky z prodlení zakotvena přímo v zákoně.

V souvislosti s výše uvedeným je na tomto místě vhodné zmínit i novelu zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, účinnou od 30.9.2017, kterou se do tohoto zákona přidává nové ust. § 472a, jehož druhý odstavec říká, že „povinnost zaplatit úrok z prodlení lze uložit i pro dávky výživného splatné v budoucnu, dostane-li se osoba výživou povinná s jejich placením do prodlení.“

Nově tedy platí, že lze nejenom žádat úroky z prodlení z již dlužného výživného (tedy výživného, s jehož placením je povinná osoba již v prodlení), ale také z výživného splatného teprve v budoucnosti, a to pro případ, že povinná osoba se dostane do prodlení s jejich placením.

Ráda bych zde upozornila na rozhodnutí Nejvyššího soudu z konce minulého roku, které se týká práva nezbytné cesty a kterým se Nejvyšší soud odchýlil od své dosavadní judikatury.

Právo nezbytné cesty, které je upraveno v obč. zák. v ust. §1029 a násl., znamená, že vlastník nemovité věci, kterou nelze užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. V ust. § 1032 jsou pak vyjmenovány důvody, na jejichž základě soud nezbytnou cestu nepovolí, přičemž jedním z důvodů je i situace, pokud si nedostatek přístupu způsobí z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod tento důvod podřadil I situaci, kdy osoba nabývá nemovitou věc, aniž by k ní měla zajištěno spojení veřejnou cestou, a její jednání lze považovat za hrubě nedbalé či úmyslné. Je třeba uvést, že koupě nemovité věci bez spojení s veřejnou cestou automaticky neznamená, že nabyvatel nemá právo na povolení nezbytné cesty, nicméně je nezbytné vždy zkoumat konkrétní okolnosti případu, na jejichž základě by bylo možné dojít k závěru, že nabyvatel jednal hrubě nedbale či dokonce úmyslně. Mezi tyto okolnosti dle Nejvyššího soudu patří zejména chování nabyvatele, zcizitele a dalších osob (např. sousedů), obsah listin dostupných před nabytím nemovité věci (např. znalecký posudek, výpis katastru nemovitostí) a konkrétní místní podmínky (např. patrná absence cesty k nabývané nemovitosti). Zohlednit bude nezbytné také jak se nabyvatel zajímal o existenci přístupu k nemovité věci, zda nabyvatel věděl o absenci přístupu či zda vědět o absenci přístupu měl, jak nabyvatel naložil s informací o absenci přístupu, zda se nabyvatel pokusil přístup zpravidla již před nabytím nemovitosti získat a zda bylo reálné docílit povolením cesty jednáním nabyvatele.

V poslední době se na mě klienti často obrací s žádostí o právní radu v situaci, kdy jsou pronajímateli bytu, který neoprávněně (bez právního titulu) obývají jejich nyní už bývalí nájemnící, kteří se odmítají z bytu vystěhovat. V takovýchto situacích důrazně nedoporučuji vystěhovat nájemníky svépomocí, protože i přes skutečnost, že nájemní vztah platně zanikl, se tím pronajímatelé můžou dopustit trestného činu porušování domovní svobody. Jediným legálním řešením těchto situací bývá podání žaloby na vyklizení nemovitosti. V případě úspěchu této žaloby má pak pronajímatel v ruce pravomocný rozsudek, na jehož základě lze v případě, že bývalí nájemníci nesplní povinnost uloženou jím tímto rozsudkem, tedy nevyklidí byt v určité lhůtě, zahájit exekuční řízení.